Po utrpeních pak seslal vám Bůh bezpečí a dřímota padla na část vás. Druhá část, ponuknuta vlastními náruživostmi, zabrala se v myšlenky nespravedlivé a pošetilé o Bohu, řkouc: „K čemu jest nám to všechno platno?“ Rci: „Všechno v naší věci záleží od Boha.“ Tajili pak v nitrech svých, co nechtěli ti doznati, řkouce: „Kdyby nám tato věc byla k čemu platna, nikdo z nás nebyl by býval zde zabit.“ Kdybyste byli zůstali v domech svých, ti, kterým určeno bylo, aby byli zabiti, byli by vyšli ven, aby uložili se na stejném lůžku, na němž nyní odpočívají; aby Bůh vyzkoušel tajnosti niter vašich a odhalil to, co tajíte v srdcích svých, neboť Bůh dobře ví o tom, co skryto jest v nitru lidí.